* 14.09.1895 (Vídeň)
+ 14.07.1963 (Praha)
ok od - do škola, obec, (fakulta, zaměření), profesor
? - ? Státní průmyslová škola, Praha, Bouda Alois
? - ? Státní průmyslová škola, Praha, Mauder Josef
1914 - 1917 Uměleckoprůmyslová škola (1885 - 1945), Praha, ?
Leonard (Leonhard) Rotter se narodil 14. září 1895 ve Floridsdorfu, který tehdy ještě nebyl součástí Vídně. V roce 1900 se přestěhoval s rodiči do Prahy. Vyučil se nejdříve řezbářem u Františka Lišky (v letech 1909—1912). Poté studoval na Státní průmyslové škole v Praze u profesorů Jana Maudra a Aloise Boudy, v letech 1914—1917 pak obor sochařství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesorů Ludvíka Wurzela, Štěpána Zálešáka a Josefa Drahoňovského. Během první světové války byl jako voják vážně zraněn, jeho zranění zanechalo trvalé nervové následky. Po ukončení války se vrátil do Prahy k sochařskému dílu a začal samostatně pracovat nejdříve v nevyhovující prádelně a později v ateliéru na Hradčanech v ulici Na Valech. Zde vznikly i jeho první podobizny jako například portrét profesora konzervatoře a harfenisty Václava Kličky nebo malíře Ládi Nováka (publikováno v časopise Zlatá Praha 1924/1925 a 1925/1926), dále portrét významného českého egyptologa profesora Františka Lexy (nyní uloženo v Orientálním ústavu Akademie věd), Jana Sladkého Koziny (dnes v Městské galerii v Domažlicích) a další, i návrhy pražských fontán, z nichž se některé realizovaly. Těžištěm jeho práce od počátku umělecké dráhy zůstávala i volná tvorba — vytvořil řadu komorních plastik s filosofickými náměty jako například Věčná otázka, Život a láska, Touha, Soumrak a další. Spolupracoval též se svobodnými zednáři a vytvořil pro ně několik děl se symbolikou řádu. Příležitostně se zabýval i restaurátorskými pracemi.
V roce 1926 se již s rodinou usadil na Žižkově a svůj atelier přemístil nejdříve do Dlouhé ulice a později na Staré Město do prostorného paláce Kinských. Ten však musel po okupaci v roce 1939 vyklidit. Nový prostor získal v areálu Tyršova domu na Malé Straně, kde pracoval až do své smrti v roce 1963.
V roce 1936 zpracoval pro Spolek pro obnovení pomníku Karla Hynka Máchy několik návrhů pro realizaci jeho sochy ze sliveneckého mramoru, jež byla slavnostně odhalena na Jarmilině skále nad Máchovým jezerem ve Starých Splavech u Doks. V roce 1939 však byla socha Henleinovci při bojích stržena, poté vyžádána do Bělé pod Bezdězem a ač s dobrým úmyslem, nevhodně umístěna na takzvané Hůrce, kde se dodnes nachází. Originál návrhu je dnes uložen v Muzeu v České Lípě.
Svou první soubornou výstavu plastik uskutečnil v roce 1936 v Clam-Gallasově paláci společně s malířem Oskarem Rexem a do roku 1940 se pak konaly ještě další dvě samostatné pražské výstavy — u Beauforta v Jungmannově ulici a v jeho novém sochařském atelieru v Hellichově ulici na Malé Straně.
Z roku 1937 pochází 2,5 metru vysoká socha kováře z pálené hlíny, dříve umístěná na průčelí domu ředitele ČKD v Břevnově Na Vypichu, dnešní Bělohorská čp. 1202, která byla ovšem při opravě fasády domu v roce 1979 zničena.
Léta německé okupace a válečné období vyplnil tvorbou dětských portrétů, drobných sousoší a reliéfů s filosofickými náměty a nově se zaměřil také na akvarely, v menší míře i na olejomalbu, ve kterých zachytil mnohá zákoutí Prahy i denní život obyvatel v ní bydlících. Díla jsou prosycena obdivem k městu, které miloval a zobrazoval v mnoha denních i nočních podobách, to vše propojené s prožitky lidí zde strádajících v těžkých dobách i prožívajících radostné chvíle a pocity naplněné vírou v budoucnost. Stejným jazykem hovoří i jeho portréty z těchto let — např. dětské hlavy, jež jsou s velmi živým rukopisem modelovány v hlíně. Odklání se zde od dřívějšího akademického pojetí. V roce 1945 při bombardování Prahy bylo téměř všechno dílo Leonarda Rottera zničeno zásahem jeho atelieru, což způsobilo další nervový otřes v duši již tak dosti zkoušeného umělce. V poválečných letech postupně vznikla celá řada studií i sochařských děl jako např. Píseň, plaketa s Pražským Jezulátkem, nebo pohybová studie běžce Emila Zátopka a mnohé další.
V padesátých a na počátku šedesátých let se zúčastnil svými návrhy soutěží na pomníky významných osobností (např. J. E. Purkyně, J. Neruda), čtyřmi návrhy také obeslal soutěž na světovou výstavu v Bruselu. I svými dalšími soutěžními návrhy např. na vytvoření odznaku Mateřství a jinými projekty realizoval některe své umělecké vize. Jeho náčrtníky se plnily nejen různými uměleckými nápady, ale i četnými skicami — zachycoval lidi v tramvaji, na ulici a zanechal po sobě desítky kreseb.
V roce 1957 se uskutečnila v Malostranské besedě výstava Malá Strana a Hradčany v díle Leonarda Rottera, kde poprvé autor souborně vystavil své akvarely, vznikající již od konce 30. let 20. století.
Svou uměleckou aktivitu přerušil jen krátce ze zdravotních důvodů na počátku 60. let, kdy mu po mozkové mrtvici dočasně ochrnula levá ruka. Zemřel náhle na srdeční infarkt uprostřed procesu své tvorby 14. července 1963 v malostranském bytě. Jeho dílo je výpovědí človeka, který ač zkoušen mnoha životními útrapami, vždy věřil v krásu a moudrost tohoto světa a do svého uměleckého odkazu toto navždy vtiskl.
Jediná souborná posmrtná výstava Leonarda Rottera byla uspořadána v Praze v prosinci 1963 v Biologickém ústavu ČSAV, úvodní slovo měl dr. František Dvořák a hudební vstup zajistilo komorní trio s Františkem Xaverem Thurim. Byl na ní mj. prezentován i Globus v patinovaném bronzu se symboly vědních oborů a sluncem, které posiluje harmonickou představu lidstva obdařeného pro budoucnost láskou a moudrostí.
[Z katalogu Akvarely 1939—1963 (2005), který sestavila Hana Blochová.], http://rotterovi.wz.cz
