* 18.03.1891 (Frýdštejn (Jablonec nad Nisou))
+ 19.05.1976 (Brno)
česká
ok od - do škola, obec, (fakulta, zaměření), profesor
1908 - 1912 Uměleckoprůmyslová škola (1885 - 1945), Praha, Dítě Emanuel
1908 - 1912 Uměleckoprůmyslová škola (1885 - 1945), Praha, Schikaneder Jakub
1912 - 1915 Akademie výtvarných umění, Praha, Švabinský Max
Umělecký naturel Eduarda Miléna nepochybně ovlivnila půvabná krajina rodného Českého ráje i výtvarnu nakloněné rodinné prostředí. Jeho talent budil pozornost už na turnovské měšťance. V Turnově také jeden rok studoval na Odborné zlatnické škole. V letech 1908 - 1912 byl posluchačem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
1891-1976
* Frýdštejn u Turnova
malíř, grafik, ilustrátor, scénograf, redaktor Lidových novin v Brně (1920-), profesor na katedře dějin umění filosofické fakulty University Jana Evangelisty Purkyně v Brně
Ve studiích, přerušených I. světovou válkou, pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze ve speciálce Maxe Švabinského pro malbu a grafiku. Tehdy také uveřejnil své první kresby v časopise Zlatá Praha. Po vypuknutí války narukoval do Dalmácie a Sedmihradska. Jejich krajinu zachytil v kresbách, z nichž se však většina nedochovala. Zato si Miléna povšiml budoucí velitel kadetní školy v Králově Poli. Povolal jej do Brna a pověřil výzdobou stropu kartuziánského kláštera. Mladý umělec současně zastával místo asistenta kreslení na vojenské škole. Po převratu ukončil studia a přesídlil natrvalo do Brna. Stal se výtvarným redaktorem Lidových novin s úkolem dát obsahově náročnému serióznímu deníku moderní osobitou podobu. Milén zvolil uměřenou přehlednou úpravu, v níž se kultivovanost typografického řešení spojovala s citlivě začleněnými kresbami do působivého celku. V rozmezí téměř čtvrt století vznikly stovky kreseb, portrétů, ilustrací k beletristickým textům, zejména poezii. Milén zasáhl i do výtvarné podoby české knižní produkce. Jako autor obálky, grafické úpravy, ilustračního doprovodu spolupracoval s renomovanými nakladateli (Kočí, Borový), podílel se na typografické úpravě bibliofilí, vytvořil sérii exlibris. Svou snahu o povýšení úrovně brněnských polygrafických závodů přenesl i do aktivního pedagogického působení při výchově budoucích typografů, psal teoretické a metodické studie, publikoval v Grafickém obzoru. Věnoval se i organizaci brněnského kulturního života (zakládající člen Klubu výtvarných umělců Aleš, v roce 1922 Skupiny výtvarných umělců v Brně). Blízké vztahy s Mahenem, Těsnohlídkem, Františkem Neumannem, Janáčkem i osobní zájem přivedly Miléna také ke spolupráci s divadlem.V roce 1924 vytvořil pro brněnské Národní divadlo scénografickou úpravu dramatu Arnošta Dvořáka Husité. Vzápětí následovalo nejznámější Milénovo scénografické dílo, výprava a kostýmy pro původní premiéru Janáčkových Příhod lišky Bystroušky. Stylová čistota, vtip a svěžest výtvarného pojetí, soulad s Těsnohlídkovým textem i Janáčkovou hudbou zařadily Miléna mezi přední tvůrce moderní české scénografie. Spolupráce s brněnským divadlem (1924 - 1936) přinesla řadu vynikajících osobitých scénických úprav (Shakespeare: Pohádka zimního večera, Manuel de Falla: Třírohý klobouk, Maurice Ravel: La Valse, Bohuslav Martinů: Vzpoura, Rimskij-Korsakov: Šeherezáda, Moliére: Zdravý nemocný, Aristofanes: Žáby a další). Z kresebných portrétů brněnských divadelních osobností vznikl cyklus Z galerie Národního divadla v Brně.
Eduard Milén si vytvořil k Brnu a jeho výtvarné kultuře vřelý vztah. Od roku 1917 "portrétoval" město i jeho okolí v nesčetných kresbách, grafických listech, akvarelech a litografiích. Zachytil v nich příznačná zákoutí, architektonické detaily i dosud neznámé pohledy, panoramata a veduty. Z jejich výběru vznikla reprezentační publikace Brno (BLOK 1961), ve svém žánru dosud nepřekonaná. Po nuceném odchodu z "Lidovek" (1941) našel Milén útočiště ve Škole umění ve Zlíně, kde se věnoval i návrhům v oblasti užitého umění. Po válce se stal docentem umělecké tvorby na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (1946 - 1948), byl jmenován řádným profesorem fakulty (1948 - 1956) a řádným profesorem umělecké tvorby na Filozofické fakultě tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (1956 - 1961).
Zvláštní kapitoly v Milénově mnohostranném uměleckém rejstříku patří krajinomalbě, plakátové tvorbě, malbě kytic a zátiší. Ve spolupráci s uměleckým knihvazačem Jindřichem Svobodou navrhl insignie pro hodnostáře Janáčkovy akademie múzických umění s grafickými portréty nejvýznamnějších osobností brněnské hudební a dramatické tvorby. Navrhl rovněž podobu insignií pro Pedagogickou fakultu UJEP. Dočkal se řady oficiálních uznání (Krajská cena Antonína Procházky 1957, zasloužilý umělec 1967). Brněnská univerzita ocenila jeho dílo stříbrnou (1966) a zlatou (1971) medailí. Eduarda Miléna připomíná po něm pojmenovaná ulice v Brně - Lesné, na domě č. 7 v Nerudově ulici, kde bydlel, je umístěna pamětní deska.
